ANIME vs REALITA část první
ANIME vs. REALITA, část první
Zprvu, než začnu psát něco konkrétního, hodím sem něco jako úvod aneb (moje oblíbené) ‚co tím chtěl básník říci‘…
Co si budeme nalhávat, svět anime je fantaskní a naivní, je to svět, kde NIKDO není 100% normální a kde se KAŽDÉMU, děje něco neobvyklého a - ať už jde o akční střílečku, postkatastrofální drama, nádherné mahou, mahou shouja a nebo to, kůli čemu tu dnes jste – shonen-ai a shoujo-ai… Je úplně jedno, o čem to je, protože všechno je něčím kouzelné a krásné, nové a neobvyklé. A u našich „aiek“ je to téměř pravidlem.
Abych pravdu řekla, někdy až žasnu. Ne přímo nad tím daným dílkem, ale nad tím, že to vlastně skoro vůbec neodpovídá realitě. Myslím teď shonen-ai a shoujo-ai… V dalším příspěvku se budu zabývat jednotlivými body a seriály, ale nyní to vezmu jen tak hopem, abyste si udělali představu, o čem celé tohle povídání vlastně bude.
Svět shoujo-ai a shonen-ai je jakýmsi jiným světem. Světem, kde neexistuje (skoro) nikdo, kdo by se pozastavoval nad školou plnou lesbiček a gayů (Strawberry Panic a vesměs i Gakuen Heaven či Sukisyo), kde se uznává pedofilie (Loveless, Boku no Pico), kde celý život chodíte s opačným pohlavím a až TEĎ si uvědomíte, že ve skutečnosti vás to táhne jinam a nebo že NEJSTE homosexuál… ale vždyť právě TENHLE JEDEN je to pravé pro vás (Boku no Sexual Harassment, Close Last Door). TENHLE JEDEN…
No, nejspíš si říkáte, že bez tohohle všeho by to nebylo ono, že bez tohohle všeho by tento žánr nevznikl. A víte, že máte pravdu? Ať už chceme nebo ne, tenhle svět je právě to, co chtějí dnešní divačky (pardon, pokud to čte nějaký chlapec) vidět – krásné bišíky bez jediného kazu, kteří pro svého milovaného třeba ze skály skočí. Že tomu milovanému ne teprve dvanáct let? No a co, vždyť ono jim to spolu TAK sluší… A nebo další moje oblíbené – miluji ho celý život a budu na něj zbytek života čekat a doufat – a hele, on si mě všiml! Jaké to štěstí… A když se do sebe zamilují třeba bratr a sestra? No, přimhuřme oko, on se to nikdo nedozví…
Neříkám, že to odsuzuju, neříkám, že bych to vyškrtla, nemyslete si, že jsem proti. Já bych bez těchto světů už asi také žít nemohla. Když nemám co dělat, pouštím si AMV na všechno možné, pouštím si oblíbené scény (nejraději kissy) a píšu Oogamiho. Jenže když se náhodou setkám s nějakým svým známým, uvědomím si realitu – že NIC není takové, jak nám shoujo-ai a shonen-ai říká, že většina z toho jsou růžové brýle, které si občas sundám a ráda bych, abyste si je i vy o kousíček stáhli a zauvažovali a třeba se na to pak dívali i trošku realisticky. Pak si je zase nasaďte a kochejte se dál, proti gustu žádný dišputát, říká můj táta a souhlasím s ním, ale… je tu to jedno malé ale…
V této rubrice se hodlám zabývat realitou. Hodlám rozebírat to, co jak a proč píšu, rozebírat to, na co se díváme, rozebírat naší diskotéku, kterou navštěvuji a kterou jsem vám tak věrně popsala v Anii-sanovi a ke které se po ukončení Oogamiho nejspíš zase vrátíme. Protože příběhů mám mraky a mraky, nápadů jakbysmet… vždyť většina lidí, co jste si přečetli, pochází z reality, ačkoliv jsme se s nimi do hlouby neseznámili… Kyoshiro a Ryu jsou mí známí, kteří jsou spolu už devět let, Jiji je jedna transka, kterou jsem sice viděla jen jednou, ale byla neodolatelná, možná, že kdesi bych zahlédla i Seijiho a Saionjiho… Sorata je typ kluka, kterého zná Pája. A pokud by šlo o mou oblíbenou Natsuki, tak to je moje a Pájina sousedka ze sídliště.
No, teď už nevím, co jsem chtěla psát dál… Abyste mi rozuměly, Pája spala po noční a já jsem si písala, pak se ale vzbudila a přetrhla mi nit. Teď se asi až tak úplně nechytnu, předčítá mi tu totiž dietní jídelníček, který vyfasovala na diabetologických dnech (přednášky pro zdravotníky) a u toho se přemýšlí docela špatně. K tomu se nám tu vyblil pes a píská nám tu osm malých potkánků…
No, asi bych to ukončila, nechci toho psát do úvodu moc, abych vás nepřipravila o to pravé překvapení… Protože si stejně myslím, že máte poněkud zkreslené představy. Neboli, jak právě Pája podotkla, povědomí máte kladné, ale o skutečnosti víte hovno jako běžný občan – pakliže tedy sami nejste u naší skupiny.
Teď dvě omluvy – jednak za Páju, má poněkud obhroublejší slovník, ale to bude tím, že si právě hraje na uklizečku a ty bývají od huby.
Pak se omlouvám potenciálním členům naší čtyřprocentní menšiny (a pokud čtou, přeji dobrý den), protože zde asi budu psát mnohé reálie z vlastního pozorování, které ne vždy budou nejspíš vyznívat kladně, ale já to tak nemyslím, ti hoši a ta děvčata jsou mi sympatičtí… Jen potřebuji upravit pár názorů a jisté znaky k tomu prostě patří… Tedy se omlouvám a pokud by měl někdo připomínky, šup sem s nimi.
A to je tak k úvodu vše a vám přeji příjemné vyčkávání dalšímu příspěvku a doufám, že si tuto rubriku oblíbíte, protože tam budu psát skutečné události, třeba zápisy z diskoték, srazů a tak. A abych zamezila konfrontaci, budu aktéry přejmenovávat japonsky, takže nikdo nebude vědět, o koho jde.
Příjemný den,
Autorka Šárka
Komentáře
Přehled komentářů
jednim slovem rekneme ze to je dokonaly. Kdyz jsem to cetla(jsem vazne divna) v urcitych castech jsem mela sto chuti se rozbrecet a byt sama doma nejspis to i udelam ale zaroven je to...zajimavy a zvlastni clanek, a doufam ze brzy pridas i dalsi, ja osobne to vidim uplne stejne, ale strasne rada si ctu povidky pri kterych mohu opustit realitu a zabyvat se vecma, ktere jsou "nepravdepodobne a odlehcene..." jen tak dal. Myslim ze timto clankem muj "vztah" k tobe(jako k autorce) presel z obdivovani k zarleni a nakonec asi na "uctivani a zboznovani(to je trochu prehnane)" (a prosim brzy pridej Oogamiho ;-))
....
(Ananas, 2. 8. 2009 13:51)
Tohle je opravdu hezký úvod, těším se co dál napíšeš.
A Pája to pěkně vystihla :D
Zajímavý..
(Michiyo, 7. 5. 2009 8:12)Fí ha, tohle je fakt dobrý.. Jak napsala Arisawa, realitu přežívám jako nutné zlo xD Ale někdy se ani anime nevyrovná zážitkům z reality :)
----
(Aki, 21. 11. 2008 12:32)
Samozřejmě všichni víme, že nikdo to nemá jednoduché. Někteří to mají těžší.
Jenže jakékoli příběhy jsou od toho, abychom utekli realitě, už stovky let.
Naprostá většina těchhle příběhů, povídek, mang atd. je svět s růžovými brýlemi, ale ukaž mi čitelný příběh, který není. Vždycky se to musí něčím okořenit (dokud se ti tam nevysype celý sáček oblíbeneho koření= pohroma, haha!).
...on taky
(Jsem to já..., 23. 5. 2008 11:21)Moc mě potěšil tvůj úvod. náhodou jsem na něj narazil při hledání něčeho úplně niného. Bude mi dvacet a už od sedmnácti chodím s přítelem. Ano. není to tak růžové, ale ne vždycky. Krutost zažívám ze strany rodičů, kteří mě vydědili a některých jiných lidí, co toto neberou... nemůžou to překousnout... Tak díky, že existují i lidi, kteří NÁS neodsuzují... myslím tím tebe a všechny tady... tak pac a pusu... zase někdy...
4% menšina
(Jeny, 22. 1. 2008 8:37)
Vzhledem k tomu že jsem zástupcem této menšiny a pohybuji se v těchto kruzích často můžu s jistotou tvrdit že máš pravdu. Vztah se stejným pohlavým jak ho ukazuje anime je něco tak hezkého....ale nereálného. Skutečnost je jinde.
Znám jak shohujo ai tak shohunen ai. Ono se na to hezky dívá ale když to člověk porovná se svými zkušenostmi tak si řekne to je ale hezká pohádka.
Ve skutečnosti to není růžové, ale občas pořádně kruté.
Jsem tedy zvědavá na ostatní tvé články.
Uso45324
(anina13, 21. 1. 2008 20:59)super článek... co víc říct, sama víš, že psát umíš báječně a proniknout do života nás fanoušků anime jako málo kdo=). A mimochodem, moc tě zdravím stejně jako Páju=)
opovážlivě dovětek k jednomu z odstavců
(Arisawa, 21. 1. 2008 16:05)a proto se z lidí stávají Otaku s pravým významem slova (otaku se vším všudy ve svém anime světě, který mám i já a a proto, realitu nežiju, ale přežívám jako nutné zlo, nic mi nechybí ^-^)
: )
(Arashinka, 21. 1. 2008 15:21)Myslím že tohle je vončo co vsude chybelo XD Ano přesně, ve světě anime a mang je všechno skreslený a sama někdy prostě nevím jak je to vlastne v realitě!!Tak se moc těším na další příspěvek!!
Fííha!!
(Lucysek, 25. 10. 2009 19:03)